Aljaška
Na třešních v Kanadě jsem potkala pár Čechů, o kterých jsem vcelku jen věděla, ale nikdy se s nimi moc nebavila. Jednou na pláži mi jeden z nich povídal o jejich plánu jet na Aljašku hned po sezóně třešní. Ta naplánovaná cesta se mi tak líbila, že jsem se během vteřiny zeptala, jestli můžu jet s nimi.
Sezóna skončila a my se vydali do Vancouveru. Nasedli jsme na výletní loď, kerou jsme pluli týden. Bylo to all inclusive.
I přesto, že je obrovská, byla to nejmenší výletní loď, kterou jsme si vybrali.
Takhle to vypadalo v naší kajutě.
Taková dovolená po tvrdé práci. Po cestě jsme si udělali pár zastávek ve městech, vždy na několik hodin. Pokaždé jsme šli někam na výlet. Jedno z těch malých městeček bylo i to hlavní Juneau. Vzali nás i kolem ledovců, poloostrůvky kolem vypadaly, jako by tam vůbec nepatřily, voda měla bílomodrou barvu a bylo to jak z jiné planety.
Taky tam byla pěkná kláda.
Lodí jsme dorazili do cílové stanice Seward, odkud jsme jeli autobusem do Anchorage. Po cestě tam jsme si udělali jednu zastávku v takové minizoo s místními zvířaty.
Krásná zvířata. Sice žijí v zajetí, ale aspoň je neohrožují žádní lovci.
Anchorage nebylo nic k vidění. V části města, kde jsme spali jsem se docela i bála. Bydlet bych tam nechtěla. Půjčili jsme si tam auto a vyrazili do národního parku Denali.
Podobně to vypadalo po celou dobu v autě.
Už v autě jsme si fotili přírodu. Spali jsme ve stanech při mínusové teplotě. Naším hlavním cílem byl kemp Wonder Lake Campground, který je 42km od nejvyšší hory Mount McKinley. Jediným spojením na tohle místo bylo jedním autobusem, který jel jen dvakrát denně.
Vedle mě se line cestička, po které jsme se kodrcali.
Tím, že nás bylo šest, museli jsme počkat na další den, kdy bude volný dostatek míst. Cestou jsme viděli medvědy a losy. Koukali jsme na hory, byla tam kosa 
naštěstí byl začátek podzimu, takže to ještě nebylo tak zlý. Po vysazení z autobusu jsme si šli najít místo na stanování a projít se kolem. Byla to nádhera, všude kokem spousta barev a jezero a hory. Přála bych každému, aby to viděl.
V noci bylo opět pod nulou a já málem umrzla, měla jsem sice dva spacáky, ale oba do plus dvaceti. Ráno jsme vyrazili na 2km stezku a pak kolem jezera.
Ještě než jsme šli spát mě posedl záchvat breku, protože jsem se bála, že v noci umrznu.
Neumrzla jsem a brzy ráno jsme zase seděli v autobusu zpátky. Jeli jsme stejnou cestou, znova po úzké cestě se srázem po jedné straně. Trvalo to pět hodin, než jsme se dokodrcali zpět.
Teď už nás čekala jen cesta do Anchorage. Bohužel některé silnice byly kvůli zimě zavřené, takže jsme neviděli vše, co jsme chtěli.
Města označená na mapě jako velkoměsta nebo vesnice, ve skutečnosti bylo jen pár domečků, ne-li jeden, ve kterých byl vždy hotel, obchod, restaurace a kousek dál bylo letiště. Benzínové pumpy byly od sebe tak sto kilometrů. Jednou jsme čekali asi hodinu, než přiletěl pán, který nám natankoval. Ochutnali jsme aljašskou vodku, která je lepší než finská, což mě velmi překvapilo.
V Anchorage jsme vrátili auto a letěli do Vancouveru. Měli jsme asi dvouhodinové zpoždění kvůli špatnému počasí. Pořád byl vichr, když jsme se odtrhli od země, s letadlem to pěkně mávalo.
New York
V New Yorku jsem byla jen tři dny. Znám NY z filmů, a tak jsem se moc těšila. Bohužel hned při výlezu z autobusu to byl trošku šok. Lidé byli nepříjemní, ulice byly špinavé a úzké, všechno bylo drahé, no nic pro mě. Možná mi to tak jen přišlo, přeci jenom jsem strávila dlouhou dobu v Kanadě v přírodě a Kanaďani jsou naprosto skvělí. Možná kdybych jela jen do NY a bylo by to jediné místo kromě Prahy, které jsem kdy viděla, asi bych to brala jinak.
Na fotkách a pohledech se zdá socha svobody obrovská, ale když jsem kolem ní projízděla lodí, byla mnohem menší.
Spousta reklam na Time Sqare, také spousta turistů a nějak mi unikala pointa, proč si fotit a vůbec navštěvovat tohle místo.
Byla jsem se i podívat k pomníku po dvojčatech. Neuvěřitelně zpopularizované místo. Hlavně, že se tam musí chodit přes rentgenové kontroly.
Zbytek mého pobytu jsem zůstala v posteli.
Themocracy