A teď už i zámky Neuschwanstein a Linderhof.

Trier

Holky v rodině, u které jsem byla.

Berlín

O pár let později jsme s Romanem jeli do Berlína. Busem Student Agency to pro dva bylo superlevný. Byl trošku ořísek najít cestu metrem k našemu hostelu, ale po otázání se několika lidí jsme si koupili jízdenky a dostali se na místo určení. Když nás popadl hlad, dali jsme si kebab. A vcelku to bylo jediné jídlo, co jsme v Berlíně jedli ještě s kari buřtama. Druhý den jsme si půjčili nejpohodlnější kola na světě a projeli jsme na nich kus Berlina.

Romča s mapou a naše kola

Jeli jsme k berlínské zdi, která je z větší části pomalovaná, do parků a k památkám.

Berlínská zeď.

Hlavní brána berlínské zdi.

Šli jsme se podívat do muzea Pergamon na Ištařinu bránu, o které nikdo z mých známých nikdy neslyšel, ani Lisa, která studovala historii.

Ištařina brána.

Večer jsme šli na Christianův narozeninový večírek (Christiana a Lisu znám z Kanady – oba Němci). Lisa nás kolem poledne náš poslední den vzala k pomníku obětí z holokaustu.

Pomník

Šli jsme na kávu k její univerzitní knihovně a rozloučili se. Náš odjezd nadešel.

Největší kostel ve městě.

Památka

Sloup v parku

Drážďany

Výlet do Drážďan jsem koupila přes slevomat (který je mým nejlepším kámošem). Cesta busem z Prahy trvala 2 a půl hoďky a původní cíl byl obchod Primark (můj další skvělý kamarád, který mi dělal společnost po celou dobu mého pobytu v Anglii). Vždy se tam dalo skvěle a levně nakoupit. Proto jsem se těšila jak malá. Po centru Drážďan nás provedl průvodce. Staré centrum města bylo přestavěno a stále se přestavuje. Původní tam zůstalo jen pár kousků panelů a zdí. Vůbec jsem nevnímala, co nám říká, v hlavě se mi promítaly šaty a topíky, svetry a spodní prádlo a jak si odvážím 4 plné tašky nového oblečení. Když jsem se blížila k Primarku a zahlídla ten nápis, motýli mi lítali v břiše. Rána ovšem přišla ve chvíli, kdy jsem viděla obchod narvaný lidmi a ne tak ledajakými, samí Češi tam byli, lépe řečeno Češky. Došly nákupní košíky, zákazníci se strkali, překáželi si navzájem. Co mě ale překvapilo bylo, že na kabinky jsem nečekala. Bylo jich tam tolik, že jsem se tam ztratila a paní mě musela vyvést. 😀 Dopadlo to tak, že jsem si koupila troje stejné kalhoty různých barev, zkusila jsem si jen jedny 😀 a šla jsem zaplatit. Na davové šílenství tohoto druhu jsem neměla sebemenší náladu. Na jednom z náměstí už se stavěly vánoční trhy, ozdobené bylo už i osvětlení.

muzeum keramiky

Ale tedy k památkám, viděli jsme národní galerii a divadlo. Palác, muzeum keramiky a porcelánu, kde každou hodinu cinkají zvonečky. Šli jsme i do kostela a ke 100 metrové zdi, kde byl vyobrazený knížecí průvod. Je to velmi fotogenické město hlavně z druhé strany mostu.

Furstenzug – knížečí průvod

Zámek Neuschwanstein

Když mi mohlo být tak 10 let, dárkem jsem Dostala tisícové puzzle s obrázkem nádherného zámku Neuschwanstein v podzimní krajině. Od té doby bylo mým snem se tam jet podívat. A o patnáct let později jsem si ten sen splnila.

Pohádkový zámek z jedné strany

Ludvík byl prý šílený, ale výzdoba uvnitř je úchvatná. Všechno bylo ručně vyšívané a opracované a na závěr i pozlacené.

Z druhé strany s mlhou za zády.

Kopce a hory kolem jsou úchvatné.

Krásné výhledy ze zámku

V ceně tohoto jednodenního zájezdu byl ještě jeden zámek a to Linderhof.

Zámek Linderhof

Přejezd jsme celý prospaly, venku sice bylo na co koukat, ale nějak nás to zmohlo. Uvnitř opět zlatě zdobené, zahrady superrozlehlé. Byla tam i jeskyně. Ale ta průvodkyně mluvila jen v němčině, tak jsme ničemu nerozuměly.

Cesta v zahradě zámku Linderhof

Pak už jen zastávka k nakoupení piv a krátké prohlídky kláštera a pak hurá domů.

Klášter Ettal s gymnáziem.