K běhu mě dostala moje kamarádka Alysia v Kanadě, když o tom pořád mluvila a chodila pořád běhat. Mluvila o závodu ColorRun, který byl v Montrealu o několik měsíců později. Rozhodla jsem se, že poběžím taky. Nikdy jsem ale neběhala a neměla jsem ani pořádné boty.
Nastal čas vydat se na nákupy 🙂
Mými prvními botami se staly Asicsy. Snad nejpohodlnější boty, které jsem kdy nosila.

ColorRun

ColorRun je „jen“ 5 kilometrů, ale i tak je to hodně pro někoho, kdo nikdy neběhal. Můj trénink tedy začal a to velmi zlehka. 1 minuta běh a 1 a půl minuty chůze v 8 opakováních cca 3x týdně. Postupně se doba běhu prodlužovala až jsem nakonec uběhla v kuse 5 km. Chce to hodně vůle když cestujete.
Pár dní před závodem jsme si vyzvedli startovní balíčky s číslem, tričkem a barvou. V den závodu přišlo dalších 5 tisíc lidí. Nakonec jsme si to zaběhly dvakrát.

Movember

Abych neztratila motivaci, přihlásila jsem se na 10km běh v Dublinu. Nebyl to ale obyčejný závod. Většina závodníků a závodnic měla vtipný kostým a ten kdo neměl kostým (jako já) měl namalovaný nebo nalepený knír. Do práce jsem běhala (protože doprava byla drahá) a to byl můj jediný trénink. Víc jak 8 km jsem do závodu neběžela. Postupem času se pochybnosti o tom, jestli to vůbec doběhnu, zvětšovaly. Mým hlavním cílem bylo doběhnout bez zastavení. A to se mi podařilo s časem 1:06, což není tak hrozné.

NikeRun

Abych si svůj čas vylepšila a zůstala motivovaná, přihlásila jsem se na NikeRun 10km v Praze. Všichni běžci obdrželi svítivě žlutá trička. Vypadalo to naprosto bombasticky, když jsme běželi. Zvládla jsem to za 1:02:36, což je sice lepší, ale chtěla to dát po hodinu.

Půlnoční silvestrovský běh

Jen 4km, ale po dvouměsíčním nicnedělání to byl záhul. Ale bylo to supr. Vyběhli jsme 10 minut před půlnocí, všude kolem lítaly rachejtle, tak se běželo trochu lépe. Člověk se koukal na nebe a nevnímal, kolik mu ještě zbývá km. Přiběhli jsme už v novém roce, dostali jsme v cíli kelímek šampaňského, perníček a medaili.

 

Spartan

Před rokem jsem chodila 3x týdně běhat s kamarádem Honzou a domlouvali jsme se že příští rok poběžíme překážkový běh Spartan Race. Byla jsem zrovna na Koh Samui v Thajsku když jsme se přihlásili. Myslela jsem si jak mě to hrozně namotivuje v zahraničí. První dva dny jsem vyběhla na cca 3km a pak jsem to vzdala. 3 měsíce do závodu a já si válím šunky. Další trénink proběhl o 2 měsíce později na Bali. Půjčila jsem si kolo na týden a k tomu jsem posilovala. Třetí trénink jsem absolvovala po příjezdu domu a to s mojí maminkou, která mě pěkně proháněla po lese. Zbývalo 9 dní do závodu a já jsem na tom velmi špatně s fyzičkou. Honza mi řekl, že ho bolí noha a tak také netrénuje. Říkala jsem si, supr, alespoň nejsem sama.

Atmosféra na závodu byla skvělá. Žádná rivalita a závodníci si po cestě pomáhali. Místo 5 kilometrů to bylo kolometrů 8 a překážek bylo 23 místo 15. Dohromady jsem udělala 150 angličáků a s jednou překážkou mi Honza pomohl. Do bažiny jsem zahučela i s rukama, spadla do potoka, překážky o kterých jsem si myslela, že budou jednoduché, jsem nezvládla a naopak. Celé jsem to překonala za 2:02 a byla jsem ráda, že jsem ráda. Možná nejhorší překážkou z celého dne byla záverečná ledová sprcha. Byla to ale výzva a já ji dala.

Gladiátor

Na tento závod (velmi podobný Spartanovi) jsem se přihlásila kvůli jednomu člověku, kterého jsem potkala na dovolené a moc jsme si nesedli. Řekl, že poběží a že až se vrátí z dovolené, tak začne běhat a trénovat. No a protože mě vytáčel, řekla jsem mu, že na něj počkám v cíli. Byli jsme spolu ve dvojici a v pravidlech bylo, že od sebe nesmíme být dál než deset nebo dvacet metrů. Ze začátku jsem na něj čekala, ale pak už mě to přestalo bavit a běžela/šla jsem dál. Nakonec jsem na něj opravdu počkala (půl hodinu) v cíli. Myslela jsem, že z toho budu mít lepší pocit. – Tolik k důvodu, proč jsem se vůbec rozhodla jít i na Gladiátora.

Jednou z nejlepších překážek bylo plavání v rybníku a způsob jakým jsme se do něj měli dostat. Skákali jsme z houpačky. Škoda, že mě tam nikdo nevyfotil :D. Na druhou stranu tou nejhorší – nejnáročnější překážkou bylo bahnění se v blátě. Při každém kroku jsem uvízla a ztrácela boty. Vždy jsem si rukou pomáhala, abych vůbec pohnula nohou. Jednou jsem tam opravdu jednu botku nechala :D. Jak jsem tak byla od uklouzaná od bahýnka, nemohla jsem se dostat na kopeček. Dostalo se mi tam ale pomoci od dvou skvělých a nejhodnějších pánů a překonala to. 😀

Spartan i Gladiátor byly zkouškou mých sil a to jak fyzických, tak i psychických. Dvakrát ale stačilo 😀

Noční běh 10km

Můj kolega z práce Standík začal běhat a přemluvil mě k 10km Nočnímu běhu Prahou. Byl to můj předposlední běh k ukončení mé běžecké „kariéry“ :D. Moc jsem ale zlenivěla a tak jsem moc neběhala. I přesto jsem měla cíl doběhnout celých 10km v kuse. To se mi podařilo v čase 1:06. Jedna část trasy vedla kolem Vltavy, kde byl krásný výhled na Prahu. Celkově byl závod velmi pěkný a to hlavně kvůli svítícím čelovkám, které měl každý na čele.

Jak si můžete všimnout, všechny mé běhy/závody jsou něčím zajímavé. A řekněme si to upřímně, běhala jsem jenom kvůli medailím 😀